Václav Noid Bárta: ,,V Mukařově jsem hlavně soused, farmář a táta"

Ilustrační foto
Autor: Obecní zpravodaj Mukařo...

Zpěvák, muzikálový herec, skladatel, majitel nahrávacího studia PARANOID a držitel Českého slavíka Václav Noid Bárta žije v Mukařově už více než deset let. Místní ho ale nevnímají jen jako známého umělce. Pro mnohé je především soused, který řeší slepice, rajčata, louku za domem i obyčejný každodenní život v obci. Povídali jsme si o tom, proč si zamiloval právě Mukařov, co mu dává život mimo město a proč se rozhodl chránit kus zdejší přírody.

Václave, do Mukařova jste se přestěhoval už před více než deseti lety. Pamatujete si ještě na první moment, kdy jste si řekl: „Tady by se mi mohlo dobře žít“?

Pamatuju si to úplně přesně. Původně jsme mířili jinam, chtěli jsme stavět v Hrusicích u rybníka. Na první pohled to vypadalo skvěle, jenže postupně se ukázalo, že je tam slyšet hluk z dálnice, pozemek je celý ve svahu a okolní domy by nám stínily. Nakonec se objevil i problém s katastrem, takže jsme mohli od kupní smlouvy odstoupit.

Byl jsem z toho tehdy dost nešťastný, protože jsem opravdu toužil bydlet někde u vody. Sedl jsem si doma k počítači, zadal do vyhledávače „pozemek u rybníka“ a jako první na mě vyskočil inzerát na nemovitost v Mukařově. Okamžitě jsem sedl do auta, přijel sem a byla to, jak se říká, láska na první pohled.

Jste hodně vytížený umělec. Koncerty, muzikály, televize. Co vám Mukařov dává oproti životu ve městě?

Jednoznačně klid. Já bych dneska v Praze nechtěl bydlet ani za peníze. Opravdu ne. Přizpůsobil jsem si život tak, abych tam jezdit skoro nemusel. Do Prahy jezdím občas na představení Jesus Christ Superstar, na natáčení pořadu Máme rádi Česko nebo na nějakou společenskou akci, třeba na Slavíky. Jinak jsem nejšťastnější tady.

Z Mukařova vyrážím na koncerty po celé republice a vždycky jsem nadšený, když se v noci vrátím domů, projdu se ještě po zahradě a podívám se, jestli je všechno v pořádku. To je pro mě největší relax. A mám rád i úplně obyčejné věci: místní obchody, Flip a Flop, lidi kolem. Přesně tenhle život mě baví.

Místní vás už berou jako svého. Jaké bylo přijímání mezi sousedy?

Mám opravdu skvělé sousedy. Vedle sebe mám Vlastíka, který má vlastní udírnu a vyrábí úžasné domácí uzeniny. Já mu dávám domácí vajíčka, on mi na oplátku klobásy nebo jiné dobroty. Letos na Vánoce jsem od něj dostal úplné uzenářské poklady.

Na druhé straně mám sousedku Katku, která mě vlastně inspirovala k chovu slepic. Takže s jedním sousedem řeším řezničinu, s druhou slepice a vlastně žiju takový ideální farmářský život. A to mě strašně baví.

V loňském roce jste získal cenu Český slavík. Prožíval jste ten úspěch už jako „Mukařovák“?

Ano, a bylo to moc příjemné. Sousedé mi gratulovali a to člověka opravdu potěší. Ale popravdě, když jsem doma na zahradě v holínkách, vůbec si to neuvědomuju. Pak jde někdo kolem a zavolá na mě: „Gratulujeme ke Slavíkovi!“ a já si znovu uvědomím, že se to opravdu stalo. Je to pro mě splnění velkého snu. Moje babička Českého slavíka milovala a já vyrůstal s pocitem, že je to v hudbě jeden z největších úspěchů, jakého může zpěvák dosáhnout. Když dneska doma v Mukařově vidím tu sošku na poličce, pořád mi to připadá trochu jako zázrak.

Zapojil jste se i do několika místních akcí. Baví vás spolupráce s obcí?

Určitě ano. Několikrát jsem tady zpíval při rozsvěcení vánočního stromu, byl jsem na oslavách obce, na besedách i různých kulturních akcích. Vždycky mě těší, když můžu být součástí něčeho místního.

Nedávno jsem se potkal i s novou kulturní referentkou Viktorií a domlouvali jsme se, že bychom mohli vymyslet třeba besedu o zahradě, slepicích nebo o tom, jak vlastně žiju mimo pódium. Myslím, že právě tyhle obyčejné věci lidi často zajímají nejvíc.

Začal jste chovat slepice a pěstovat vlastní zeleninu. Co vás k tomu přivedlo?

Všechno dohromady: relax, zpomalení i určitá soběstačnost. Velkou motivací byly hlavně děti. Chtěl jsem, aby viděly, že nic není zadarmo. Že vypěstovat rajče nebo mít domácí vajíčka není totéž jako si jednoduše něco koupit v obchodě.

Každé ráno vstanu, i po koncertě, a jdu ke slepicím. Vyčistit, nakrmit, posbírat vajíčka. Je to krásný začátek dne. A zároveň je to pro mě odpočinek. Od rána jsem na zahradě, něco řeším, sázím, opravuju a mám v hlavě absolutní klid.

Jaký je Noid-farmář v praxi? Jste spíš pečlivý zahradník, nebo typ „něco zasadím a uvidíme“?

Asi kombinace obojího. Když mě něco začne bavit, snažím se o tom zjistit úplně všechno. Načtu si, jak se co pěstuje, jak fungují kořeny, co rajčata potřebují, kdy zaštipovat. Ale zároveň jsem se naučil, že příroda si stejně vždycky udělá věci po svém. Můžete se připravit sebevíc, ale pak přijde plíseň, zima, srnka nebo nějaký škůdce a všechno je jinak. Je v tom velký respekt k tomu, že člověk není ten, kdo má všechno pod kontrolou.

Kousek za vaším domem je louka, kterou jste se rozhodl zachovat jako přírodní prostor. Co vás k tomu vedlo?

Především snaha zachovat kus přírody. Když jsme koupili dům, byla tam krásná louka a hrozilo, že se z ní jednou stanou stavební pozemky. To jsem opravdu nechtěl.

Postupně jsem proto pozemky vykoupil, vzal si na to hypotéku a podařilo se mi to nádherné místo zachránit. Jsem za to strašně rád, protože tam žijí slepýši, užovky a spousta dalšího drobného života. Občas se tam objeví i srnky. Je to krásné místo.

Bohužel s tím přišlo i to, že někteří lidé těžko nesou, že už přes louku nemohou volně procházet. Chápu, že tam třeba chodili roky, ale zároveň je to soukromý pozemek a já ho koupil právě proto, aby tam byl klid, pořádek a aby příroda zůstala zachovaná. Mrzí mě, když někdo nerespektuje cedule nebo reaguje nepříjemně, ale věřím, že většina lidí pochopí, že nejde o zákaz lidem, nýbrž o ochranu místa.

Promítá se život na venkově i do vaší tvorby?

Určitě. Hlavně v tom, že jsem mnohem klidnější a vyrovnanější. Na koncerty odjíždím s čistou hlavou a vracím se zase domů do svého prostoru. Navíc tu mám i domácí studio, takže často chodím po zahradě se sluchátky a poslouchám nové mixy. Kontroluju, jestli je dobře slyšet zpěv, bubny nebo co je potřeba upravit. A paradoxně jsme na té louce za domem natočili už spoustu videoklipů. Takže Mukařov pro mě není jen místo k životu, ale i součást mojí práce.

Máte tři děti a rodina je pro vás důležitá. Jak se podle vás dětem vyrůstá v obci velikosti Mukařova oproti městu?

Myslím, že pro děti je to tady ideální. Mají možnost být venku, vyběhnout na louku nebo na pole, pohybovat se svobodně a bezpečně. Ten život je tady klidnější a přirozenější.

U nás doma se snažíme, aby děti byly co nejvíc v kontaktu s realitou. Pomáhají se starat o naše malé hospodářství a vidí, že věci nevznikají samy. Kolem nás je víc rodin, které to mají podobně, takže když se děti potkávají, je to hodně přirozené.

Já sám jsem vyrůstal částečně mimo město a vím, jak důležité je běhání venku, jízda na kole a kamarádi. To jsou věci, které se podle mě ve městě zažívají mnohem hůř. Samozřejmě do toho dnes vstupují telefony a technologie, ale děti hodně kopírují rodiče. Když vidí, že život může být i jinde než na displeji, je to pro ně velká výhoda.

Co byste popřál Mukařovu do dalších let?

Aby zůstal pořád obcí a nestal se z něj jen další satelit Prahy. Přál bych si, aby se tu zbytečně nestavěly velké haly a obrovské developerské projekty, aby tu zůstal klid, zeleň a atmosféra, kterou Mukařov má. Právě to je jeho největší hodnota: že je to pořád vesnice s duší.

A kdybyste měl Mukařov popsat jednou větou někomu, kdo ho vůbec nezná?

Je to větší vesnice uprostřed krásné přírody, kde se lidé na ulici ještě zdraví, znají se a kde je v centru všeho obchodní dům Flip, kam moc rád chodím nakupovat. Věřím, že se tu všem mým sousedům žije tak skvěle jako mé rodině.

Článek byl převzat z Obecního zpravodaje Mukařov Srbín Žernovka se souhlasem vydavatele.