24. ročník slavnosti Audience u císaře Karla I. na brandýském zámku je tu

Ilustrační foto
Autor: Wikipedia.org

Letošní 24. ročník slavnosti Audience u císaře Karla I. je věnován 500. výročí nástupu habsburské dynastie na trůn zemí Koruny české. Jubileum, které je událostí především v českých zemích, je v sousední Evropě pozorně reflektováno a přitahuje pozornost k našemu městu, které je jedním z nejdůležitějších míst tohoto velkého historického příběhu.

Habsburkové 500

1526–2026: rovných 500 let od nástupu Habsburků na trůn zemí Koruny české.

Je více než symbolické, že od smrti svaté kněžny Ludmily v roce 921 ke smrti posledního českého krále blahoslaveného Karla I. (III.) Rakouského v roce 1922 uplynul tisíc a jeden rok, celé tisíciletí české státnosti.

Panovníci habsburské dynastie stáli v čele českého království poslední čtyři staletí, až do roku 1918. V průběhu sedmi staletí existence habsburské dynastie z ní vzešlo osmnáct císařů Římské říše a dvacet českých králů. Česká historiografie 20. století pro panovníky této jedné z nejstarších a nejvýznamnějších evropských panovnických dynastií zavedla termín „cizinci na českém trůně“. Co by měli říkat Britové? Na jejich trůn roku 1714 zasedla původem německá hannoverská dynastie a od smrti královny Viktorie roku 1901 sasko-kobursko-gothajsko-hannoverská dynastie Velké Británii vládne dodnes. Anglický král Jiří V., poslední ruský car Mikuláš II. a německý císař Vilém II. byli bratranci. Evropské panovnické rody byly propojeny příbuzenskými svazky a nejinak tomu bylo i v zemích Koruny české.

Poselství královské krve

Rody Přemyslovců a Habsburků si podaly ruce v roce 1285 svatbou krále Václava II. Přemyslovce (+1305) a habsburské princezny Guty – Jitky (+1297), dcery římského krále Rudolfa I. Habsburského. Václav II. a Guta Habsburská se stali rodiči posledního Přemyslovce Václava III. (+1306) a Elišky Přemyslovny (+1330).

I když rodové jméno dával dětem otec, život dává žena, matka: tak skrze poslední Přemyslovnu Elišku, matku českých králů Karla IV. a Zikmunda, se přemyslovský rod spojil s Lucemburským a Zikmundova dcera Alžběta Lucemburská (+1499) jako choť římského císaře Albrechta II. Habsburského přivedla na svět českého krále Ladislava Pohrobka a Alžbětu Habsburskou. Alžběta Habsburská (+1505) se v manželství s polským králem Kazimírem IV. stala matkou krále Vladislava II. Jagellonského (+1516), jehož dcera Anna Jagellonská (+1547) se nakonec provdala za císaře Ferdinanda I. Habsburského. V průběhu 250 let se čtyřikráte smísila přemyslovská a habsburská, lucemburská a jagellonská krev. Nic to neznamená? Naopak: uvažme, jak a s jakými výsledky pracuje současná genetika. Ostatně, v každé normální rodině se často ptáme, po kom to dítě je, a babičky a dědečkové jsou voláni k odpovědnosti. Děti v panovnických rodinách ovšem vedle genů dědily i přísné povinnosti a závazky, které nezřídka znamenaly krutý osud: tak roku 1526 český král Ludvík Jagellonský, bratr Anny Jagellonské, ve dvaceti letech (narozen 1506) při plnění své funkce přišel o život v bitvě s Turky u Moháče.

Ferdinand I.

Po smrti Ludvíka Jagellonského se českým králem stal manžel jagellonské princezny Anny Ferdinand Habsburský. Byl prvním dědičně vládnoucím Habsburkem na českém trůně, nicméně nestal se vladařem jakožto králův švagr: k vládě přišel volbou, demokratickou podle platných ustanovení, včetně všech lobbistických praktik (úplatky ve prospěch bavorského kandidáta) jako dnes. Za českého krále byl Ferdinand Habsburský českými stavy zvolen dne 23. října 1526 a jednou z jeho zásadních předností bylo odhodlání postavit se tureckému nebezpečí, které hrozilo Evropě a stálo život i krále Ludvíka. Císař a král Ferdinand I. na Pražském hradě vystavěl obdivovaný renesanční letohrádek pro svou choť Annu a jako budovatel je i pro Brandýs nad Labem osobností zvlášť důležitou. V roce 1547 získal zámek a brandýské panství do majetku české královské komory za pohnutých okolností, v nichž se ovšem jako vladař zachoval velkoryse k dosavadnímu majiteli Brandýsa Arnoštu Krajířovi z Krajku. Ten se nemálo angažoval ve vzpouře stavů proti panovníkovi, jehož si čeští páni pár let předtím sami zvolili. Našemu milému Brandýsu ovšem, zámku i městu, přinesla tato změna další a nebývalý rozkvět v renesančním duchu a perspektivu na dlouhá staletí.

Sídlo císařů a králů

Město Brandýs nad Labem-Stará Boleslav se těší z velké výsady: až do likvidace středoevropské monarchie v roce 1918 bylo oblíbeným a pravidelně navštěvovaným místem všech jejích panovníků. Zámek Brandýs nad Labem se stal císařským a královským výletním sídlem s bohatými honitbami na staroboleslavském břehu. Ve dnech císařských pobytů se právě tady odbyla řada událostí, významných pro české i evropské dějiny a důležitých v životě habsbursko-lotrinské rodiny.

Jak je v barvách vymalováno na průčelí radnice, Brandýs nad Labem byl roku 1581 povýšen na královské komorní město a zámek se v dobách císaře Rudolfa II. nadlouho stal sídlem předního panovníka Evropy a jeho dvora. Stará Boleslav, svatováclavské a mariánské poutní místo, duchovní silou přitahovala habsburské panovníky, kteří si považovali svých pokrevních pout s českými Přemyslovci a spolu s Čechy uctívali staroboleslavské Palladium jako ochranu a naději českých zemí. Císař Karel VI., královna Marie Terezie i Ferdinand V. Dobrotivý, kteří ke své královské korunovaci v pražské katedrále vyjížděli z Brandýsa, se nejdříve zastavili u Palladia země české s prosbou o požehnání své vlády, císař Ferdinand III. opatroval Palladium ve Vídni v časech 30leté války a Leopold I. jen v průběhu roku 1657 přijel do Staré Boleslavi šestkrát.

Historia magistra vitae

Pohledy mnohých současníků na vlastní dějiny se v posledních desetiletích pozitivně proměnily, máme zájem zvědět pravdu. Chápeme, že minulost musíme vidět těmi správnými brýlemi bez ideologických obrouček. Jen v kontextu tehdejšího světa můžeme naše předky posuzovat objektivně: kdysi bylo běžné, co dnes už možné není, ale historie zároveň vede k zamyšlení, zda mnohé z toho, co je v naší společnosti možné dnes, nebude v budoucnosti oprávněným důvodem našeho odsouzení.

„Historie je učitelkou života“ a výročí jsou příležitostí připomenout si kontinuitu našich dějin, a tedy i našich životů, hloubku tradic, z nichž jsme vyšli, k nimž náležíme a které si zaslouží naši pozornosti, protože ony určují, že my jsme my, a ne někdo jiný. Tradice zahrnuje historickou zkušenost generací, kulturní bohatství, duchovní sounáležitost národů, tradice je existenciální součástí každé malé vesnice i celé Evropy. Slovy Dr. Otty Habsburského „kdo neví, odkud přišel, neví ani, kam směřuje, protože neví, kde právě je“ si znovu připomínáme její důležitost. O všem, co doufejme náš čtenář neslyší poprvé, chce šířeji povyprávět i výstava „Habsburkové 500 - osudy, lásky, politika“, aby i vzdáleným návštěvníkům našeho zámku přiblížila dobu a život šestnácti českých králů z habsbursko-lotrinské dynastie, kteří svého času v našem městě pobývali a kteří byli spolutvůrci tradice, na níž jako zdejší občané můžeme s uspokojením stavět.

Článek byl převzat se souhlasem vydavatele ze zpravodaje Městské listy, Brandýs nad Labem-Stará Boleslav. Titulek je redakční. Fotografie je ilustrační.