Ze starobylé černé kroniky města Brandýs nad Labem - Stará Boleslav: Houšťka a Hluchov

Ilustrační foto
Autor: tookapic, Pixabay.com

Pokud si myslíte, že vyprávění o Houštce a Hluchově bude méně drastické než to o staroboleslavském lese, budete mít nejspíš pravdu. Přeci jenom les je lesem a každý, koho omrzel svět, chce být co nejdál od lidí. Ale i lázeňské místo našeho dvouměstí nestálo bez povšimnutí těm, kteří to do lesa za Starou Boleslav měli nejspíš daleko.

Máte-li rádi romantická zákoutí pozůstatku lužního lesa, chodíte-li rádi do klidu přírody a neradi se bojíte, pak raději obraťte tyto stránky a svůj čas věnujte něčemu jinému. Nerad bych vás z Hluchova vyhnal po soumraku, když mohutné pahýly staletých stromů zarůstajících zelení křovisek vytváří atmosféru jako dělanou pro hororový film. Ono je mnohdy lepší žít v nevědomosti historie míst, která máme rádi.

Vždyť v 19. století, o kterém se budu většinou zmiňovat, vypadal Hluchov s Houštkou naprosto jinak než dnes. Ne nadarmo se psávalo, že 70. léta onoho století jsou dobou největšího rozkvětu lázní. V roce 1867 byla postavena nová lázeňská budova s restaurací a zanedlouho i okázalá budova pro ubytování hostů. Lesní park byl nákladně upravován a rozšiřován, lázeňští hosté se procházeli a občas vystrašeni měli o čem psát. Začnu obyčejnou krádeží.

Národní listy 17. 6. 1899 Odcizený velociped

„Před několika dny odcizil neznámý as 35letý muž velké a silné postavy, cyklisovi L. Schmidovi v Houštce u Brandýsa nad L. nové kolo v ceně 130 zl. Ukradené kolo má modré špice, světle modré obruče, pneumatika je spravovaná, zadní pravá vidlice je zmáčknuta." Pokud tedy v nějakém muzeu kolo s těmito poškozeními naleznete, je nejspíš kradené ve Staré Boleslavi. Zlodějíčka tu chytili v tehdejším hostinci manželů Čeňka a Marie Benešových už v roce 1885. Zatčen tehdy byl pro nedokonanou loupež notorický chmaták Vojtěch Hadraba ze Zdechovic. Práce obuvníka ho příliš nezajímala, a tak se vydal za hosty do lázní. Dalšího zlodějíčka, vlastně zlodějku, mám pak ve svých zápiscích až k roku 1907.

V srpnu tu byla dopadena a zatčena jakási Pichlerová, která vystupovala v Schöblově kabaretu v Praze na Poříčí pod uměleckým jménem Felice ď Orent. Umělkyně ale ve skutečnosti byla velice protřelou a zdatnou v jiném oboru.

Uměla se vetřít do společnosti bohatých klientů lázní za účelem jim odpomoci od majetku. Holt ve Staré Boleslavi už jí to nevyšlo.

O sedm let dříve zde zaútočil opilý voják na podkováře s bodákem v ruce, ale o tom jsem vám již psal.

Hluchov. Místo mileneckých dostaveníček mladičkých párů má také co vyprávět. V prosinci roku 1875 zazněl výstřel do časného rána a hlaveneckému lesníkovi, který si zkracoval cestu ze Staré Boleslavi do Brandýsa, proletěla kule kolem hlavy. Ne, nepočíhal si na něj potrestaný pytlák ani zloděj dřeva, ale mladíček sotva odrostlý školní lavice, který si ho spletl se svým sokem v lásce. Jen se rozhodl soupeře o vyhlédnuté děvče jednoduše odstřelit, a přestože se netrefil, byl během svého útěku z Hluchova chycen. Prozradila ho čepice, kterou ztratil, a tak se místo lásky ze žárlivosti dočkal vězeňské cely. Souzen byl za pokus o vraždu.

Dostaveníčko mileneckého páru koncem léta roku 1907 je ale mnohem tragičtější.

Národní listy 22. 8. 1907 Revolverové zakončení lásky

„V Brandýse nad Labem počal a dvěma ranami z revolveru skončil předevčírem román dvou mladých lidí. Dvaadvacetiletý strojní zámečník Josef Junek před časem zamiloval se do 19leté služky Marie Keltnerové. Poměr obou mladých lidí byl velice srdečný a vážný, neboť Junek choval opravdové úmysly pojmouti Keltnerovou za manželku. Na obloze mladého štěstí objevily se však mráčky, když rodiče Junkovi, dosti zámožní lidé o poměru svého syna se dozvěděli. Počali mu lásku jeho rozmlouvati, poukazujíce zvláště na to, že Keltnerova jest děvče úplně chudé. A aby ho od ní odvrátili, začali mu dohazovati jedno bohaté děvče z okolí Brandýsa. Junek, který kolísal mezi poslušností k rodičům a svou láskou, přiveden byl do kolise, ze které neviděl jiného východiště, než nesmyslný krok: zemříti se svou milou. Záměr svůj jí sice nesdělil, ale po delší dobu se jím zanášel. Koupil si při jedné návštěvě v Praze revolver a patrony, načež předevčírem vyzval Keltnerovou, ničeho netušíc, šla s ním za úplné tmy. Když asi o 9. hodině večerní z lesa vycházeli a ubírali se k domovu, vytáhl Junek revolver a vypálil z něho ránu proti Keltnerové. Střelena do hlavy klesla k zemi, načež Junek zbraň obrátil proti sobě a střeliv se do spánku zůstal na místě mrtev. Výstřely byly slyšeny z nedalekých stavení, odkud přispěchali lidé a těžce zraněnou Keltnerovou dopravili do Brandýsa, mrtvého Junka ponechavše na místě až do příchodu soudní komise. Po první pomoci bylo postřelené děvče dopraveno včera do všeobecné nemocnice v Praze, kde se nalézá v ošetřování na klinice prof. dra. Wöflera. Byla při úplném vědomí a vyprávěla o celém případu velmi souvisle. V Brandýse nad Labem a v okolí způsobila neblahá událost značné vzrušení. Stav děvčete je povážlivý, ale lékaři doufají, že bude při životě zachována.“

V jiných novinách se již otevřeně píše o nalákání děvčete k procházce do Hluchova a stejně o tragédii vypovídá matriční zápis nešťastného mladíka. Jmenoval se ale Václav, ne Josef, a narozen byl 27. 8. 1886. Keltnerovi pocházeli ze Staré Boleslavi z Písku a dceru Marii měli. Narodila se 4. 2. 1886, ale zemřela 15. 6. 1887! Za rok později se jim narodila v říjnu holčička Karolína. Jinou Marii v této rodině s odpovídající datací se mi nepodařilo nalézt. Záměnu jmen Keltnerových s Kettnerovými jsem vyloučil, i když se jim 27. 7. 1887 Maruška také narodila. Nechám proto chudičké děvče k pátrání jiným a přeji jí dlouhý a šťastný život pro protrpělou nešťastnou lásku s hrůzným zakončením. My ostatně o dalších životních osudech tragédií postižených lidí v našem městě nepátráme.

Zajímavé na tomto případu je ale fakt, že skoro totožný příběh se odehrál ve městě ve stejném roce, ale již začátkem května. Napomáhá to myšlence, že se jím Junek motivoval.

Čech 8. 4. 1907 Konec lásky

„Předevčírem událo se ve St. Boleslavi krvavé drama milenců. 19letá švadlena Marie Dvořáková, zaměstnaná v závodě Anny Votrubové ve Staré Boleslavi postřelena byla milencem svým Josefem Brichem z Královic a těžce zraněna. Po činu obrátil Brych střelnou zbraň proti sobě a dobře mířenou ranou se usmrtil. Mrtvola jeho ponechána ve Staré Boleslavi, Dvořákova z rozkazu ošetřujícího lékaře pana dra. Šarocha převezena byla do všeobecné nemocnice v Praze.“ I tady to vypadá na Hluchov, i když zápis to potvrzující se mi nepodařilo nalézt. Dvacetiletý zahradnický pomocník (nar. 28. 7. 1886) by dívku nejsíš do staroboleslavského lesa z Královic také nevedl. K činu ho prý přiměl strach z vojenské služby, kterou měl nastoupit, a tudíž i ze ztráty dívky, kterou předpokládal. I to se o jeho smrti zachovalo. Pohřben je v Brandýse nad Labem.

Článek byl převzat se souhlasem z Městských listů. Titulek je redakční. Fotografie je ilustrační.